II. Spirální stabilizace Při optimálním pohybu horní končetiny se zapojením šikmých břišních svalů do sestupné svalové spirály dochází k zúžení pasu a vyrovnání celé páteře v sagitální rovině. Výsledná síla vzniklá v trupu směřuje směrem vzhůru a dochází k trakci páteře. Meziobratlové ploténky tím získají více prostoru a mohou tak zvětšit svoji výšku a rozproudit tekutinu uvnitř ploténky. Prostřednictvím svalových spirál centrujeme páteř ve frontální i sagitální rovině. Spirály protažením páteře směrem vzhůru umožní činnost autochtonních svalů, které jsou zodpovědné za koordinaci vzájemného postavení jednotlivých obratlů. Plynulá rotace páteře v jednotlivých segmentech započatá pohybem horní končetiny a lopatky zajišťuje segmentově rozložený pohyb. Rozložením pohybu po celé páteři nedochází k přetěžování přechodových zón na páteři a snižuje se biomechanická zátěž v kyčelním kloubu (Morávek, 2010). Každá spirála má několik vlastních podspirál značených písmeny.