Naše tělo má, dle MUDr. Smíška, dva stabilizační systémy – pasivní, vertikální stabilizační systém a aktivní, spirální stabilizační systém (Trávník, 2016). Stabilizační systémy jsou dány svalovým zřetězením, které vzniká svalovou spoluprácí, vycházejí z anatomického propojení fascií a svalů. SM systém chápe agonistu a antagonistu nejen jako spolupráci dvou navzájem protilehlých svalů, ale jako řetězec. Tedy řetězec svalů agonistických a antagonistických. Je-li facilitován sval extenzorového (fázického) systému, utlumí se celý systém tonický. Slovy SM systému: jsou-li aktivovány svaly ve spirále, současně relaxují svaly ve vertikálním řetězení (Strnadová, 2017). Vertikální svalové řetězce jsou aktivovány automaticky při sedu a stoji. Často bývají přetížené a zkrácené. Spirální svalové řetězce by měly být aktivovány při chůzi, běhu a pohybu jako takovém. V moderní době sedavého způsobu života bývají často velmi oslabené či přímo porušené (Trávník, 2016). Vertikální stabilizace páteře je zajištěna svaly probíhajícími převážně vertikálně a uloženými v hloubce (viz. Vertikální stabilizace). Tyto svaly svoji silou přibližují obratle více k sobě a uzamčením meziobratlových kloubů pro pohyb vzniká pasivní stabilizace, která spolu s aktivní vertikální svalovou stabilizací hlubokého stabilizačního systému vytváří optimum pro klidové držení těla. Tato stabilizace je energeticky málo náročná a nutná pro regeneraci a odpočinek dlouhých svalů zajišťujících spirální stabilizaci. (Morávek, 2010) Vertikální stabilizační systém má sílu a schopnost udržet vzpřímený postoj a zároveň s tím stlačovat páteř k sobě. Tím může vznikat mnoho pohybových obtíží, jako například výhřez meziobratlové ploténky či skolióza (Smíšek, 2013). Spirální stabilizace páteře je zajištěna svaly probíhajícími převážně šikmo dolů a uloženými převážně povrchově. Lze je uspořádat do sestupných stabilizačních spirál (viz. Spirální stabilizace). Jejich aktivací vzniká aktivní stabilizace, u které dochází k oddálení obratlů od sebe a otevření meziobratlových kloubů pro pohyb. Jedná se o optimální stabilizaci těla během pohybu, která je však energeticky velmi náročná a není ji možno udržovat delší dobu. V době klidu při zajištění vertikální stabilizace páteře jsou svaly systému spirální stabilizace inaktivní a relaxují. Přetrvává-li vertikální stabilizace během pohybu, jedná se o nevhodnou náhradní stabilizaci, která může vzniknout poruchou statiky (statika osy těla, kořenových kloubů) nebo poruchou řízení pohybu (příliš pomalá aktivace spirální stabilizace).